Příběh paní M., jejíž syn má 17 let, začal zhruba ve 2,5 letech, kdy se jí zdál divný. Její maminka jim domluvila sezení u zakladatelky soukromé kliniky Logo PaedDr. Ilony Kejklíčkové, Ph.D., MBA v Brně. To bylo v roce 2009, kdy paní M. nevěděla, že něco jako raná péče existuje.
S paní PaedDr. Ilona Kejklíčkovou, Ph.D., MBA se znali. Měli s ní jako rodina zkušenost už z roku 1983, kdy byla ještě na dětské klinice Černopolní.
Paní M. tedy dostala termín, dostavili se se synem na schůzku, kde bylo doporučeno absolvovat vyšetření u psychologa, psychiatra a foniatra.
Dalším postupem byl diagnostický pobyt, kde byla výsledkem těžká expresní vývojová dysfázie a LMR nemluvící. Tohle bylo ve zprávě, ale z úst psychologa vyšlo, že je syn inteligentní, ale nemluví, takže musí psát LMR.
Od tří let každý týden návštěva logopedie až do jeho 7 let.
Na soukromou kliniku Logo jezdili každé tři měsíce celou MŠ.
MŠ logo třída, co spadala pod SPC byla úplně o ničem.
Neví kdy a jak se rozmluvil, ale rozmluvil.
Syn paní M. má IQ 125.
Odklad ZŠ z důvodu nepřipravenosti.
S paní PaedDr. Ilona Kejklíčkovou, Ph.D., MBA se znali. Měli s ní jako rodina zkušenost už z roku 1983, kdy byla ještě na dětské klinice Černopolní.
Paní M. tedy dostala termín, dostavili se se synem na schůzku, kde bylo doporučeno absolvovat vyšetření u psychologa, psychiatra a foniatra.
Dalším postupem byl diagnostický pobyt, kde byla výsledkem těžká expresní vývojová dysfázie a LMR nemluvící. Tohle bylo ve zprávě, ale z úst psychologa vyšlo, že je syn inteligentní, ale nemluví, takže musí psát LMR.
Od tří let každý týden návštěva logopedie až do jeho 7 let.
Na soukromou kliniku Logo jezdili každé tři měsíce celou MŠ.
MŠ logo třída, co spadala pod SPC byla úplně o ničem.
Neví kdy a jak se rozmluvil, ale rozmluvil.
Syn paní M. má IQ 125.
Odklad ZŠ z důvodu nepřipravenosti.
Další rok
První a druhá třída logopedická. Tam byla dle slov paní M. super mladá učitelka, co uměla a na nic nemusela mít papír. Třetí třída dyslektická.
Čtvrtá třída inkluze a už běžná třída. PO2 a odmítání intervenčních hodin.
Celou ZŠ měl syn vyznamenání a PO2 se znaky PAS, dyslexie a dysortografie.
Nyní v prvním ročníku na obchodní akademii obor IT s jednou trojkou, čtyřmi dvojkami a jinak samými jedničkami. Z té trojky byl syn paní M. velmi zklamán.
Paní učitelka ani nevěděla o PO, ač je sama podepsala.
Velkou oporou byla a je paní psycholožka z Logo a kamarádka paní M., co má specku.
Syn má opožděnou pubertu. I když zná kamarádku od miminka, je stále velký problém, aby za ní šel sám. Nejlepší bylo, když byl covid a nemusel do školy a vše se dalo řešit přes PC. Takhle komunikuje i s kamarádkou.
Co je dle paní M. důležité, je pravidelnost. Se synem dost kartičkovali. – aby se hodil do klidu, když nastoupil do první třídy. Měl přesné kartičky předmětů s následnou odměnou – PC.
Kartičky běžných činností, aby věděl WC, zuby, oblečení, jídlo, ZŠ, i když byla paní M. doma a mohla dohlížet, musel sám podle kartiček.
Kartičky paní M. dělala tak, že okopírovala čítanku a zmenšila všechny předměty co měl, dala na list na suché zipy a když měl hotovo, tak je oddělal.
Ranní režim taktéž, aby nebyl zmatený, tak krok po kroku. On věděl, ale aby byl v klidu.
Může to vypadat, že byl pořád dril, ale nebylo tomu tak. Hráli si, vše komentovali.
A na co ještě paní M. vzpomněla, bylo to, co jí řekla bývalá nejvyšší logopedka v ČR, co dávala atestace, paní PaedDr. Eva Škodová – když nekomunikuje hardware se softwarem, tak je vše marné. Mozek musí dozrát. Také řekla, že pro tyto děti je nejlepší krteček a ať svoji hatmatilkou řeknou, co tam je. Pouštět po částech.
Syn paní M. jinak žádné doplňky stravy neužíval a co se týče různých terapií, tak tenkrát bylo ještě všechno v plenkách, například ergoterapii si dělali sami doma.