Tento příběh je ponechán v originále, tak jak byl napsán s minimem úprav. Považujeme to za respektující rozhodnutí vůči rodiči.
Příběh paní M., jejíž syn má 17 let, začal zhruba ve 2,5 letech, kdy se jí zdál divný. Její maminka jim domluvila sezení u zakladatelky soukromé kliniky Logo PaedDr. Ilony Kejklíčkové, Ph.D., MBA v Brně. To bylo v roce 2009, kdy paní M. nevěděla, že něco jako raná péče existuje.
S paní PaedDr. Ilona Kejklíčkovou, Ph.D., MBA se znali. Měli s ní jako rodina zkušenost už z roku 1983, kdy byla ještě na dětské klinice Černopolní.
Paní M. tedy dostala termín, dostavili se se synem na schůzku, kde bylo doporučeno absolvovat vyšetření u psychologa, psychiatra a foniatra.
Dalším postupem byl diagnostický pobyt, kde byla výsledkem těžká expresní vývojová dysfázie a LMR nemluvící. Tohle bylo ve zprávě, ale z úst psychologa vyšlo, že je syn inteligentní, ale nemluví, takže musí psát LMR.
Od tří let každý týden návštěva logopedie až do jeho 7 let.
Na soukromou kliniku Logo jezdili každé tři měsíce celou MŠ.
MŠ logo třída, co spadala pod SPC byla úplně o ničem.
Neví kdy a jak se rozmluvil, ale rozmluvil.
Syn paní M. má IQ 125.
Odklad ZŠ z důvodu nepřipravenosti.
S paní PaedDr. Ilona Kejklíčkovou, Ph.D., MBA se znali. Měli s ní jako rodina zkušenost už z roku 1983, kdy byla ještě na dětské klinice Černopolní.
Paní M. tedy dostala termín, dostavili se se synem na schůzku, kde bylo doporučeno absolvovat vyšetření u psychologa, psychiatra a foniatra.
Dalším postupem byl diagnostický pobyt, kde byla výsledkem těžká expresní vývojová dysfázie a LMR nemluvící. Tohle bylo ve zprávě, ale z úst psychologa vyšlo, že je syn inteligentní, ale nemluví, takže musí psát LMR.
Od tří let každý týden návštěva logopedie až do jeho 7 let.
Na soukromou kliniku Logo jezdili každé tři měsíce celou MŠ.
MŠ logo třída, co spadala pod SPC byla úplně o ničem.
Neví kdy a jak se rozmluvil, ale rozmluvil.
Syn paní M. má IQ 125.
Odklad ZŠ z důvodu nepřipravenosti.
Další rok
První a druhá třída logopedická. Tam byla dle slov paní M. super mladá učitelka, co uměla a na nic nemusela mít papír. Třetí třída dyslektická.
Čtvrtá třída inkluze a už běžná třída. PO2 a odmítání intervenčních hodin.
Celou ZŠ měl syn vyznamenání a PO2 se znaky PAS, dyslexie a dysortografie.
Nyní v prvním ročníku na obchodní akademii obor IT s jednou trojkou, čtyřmi dvojkami a jinak samými jedničkami. Z té trojky byl syn paní M. velmi zklamán.
Paní učitelka ani nevěděla o PO, ač je sama podepsala.
Velkou oporou byla a je paní psycholožka z Logo a kamarádka paní M., co má specku.
Syn má opožděnou pubertu. I když zná kamarádku od miminka, je stále velký problém, aby za ní šel sám. Nejlepší bylo, když byl covid a nemusel do školy a vše se dalo řešit přes PC. Takhle komunikuje i s kamarádkou.
Co je dle paní M. důležité, je pravidelnost. Se synem dost kartičkovali. – aby se hodil do klidu, když nastoupil do první třídy. Měl přesné kartičky předmětů s následnou odměnou – PC.
Kartičky běžných činností, aby věděl WC, zuby, oblečení, jídlo, ZŠ, i když byla paní M. doma a mohla dohlížet, musel sám podle kartiček.
Kartičky paní M. dělala tak, že okopírovala čítanku a zmenšila všechny předměty co měl, dala na list na suché zipy a když měl hotovo, tak je oddělal.
Ranní režim taktéž, aby nebyl zmatený, tak krok po kroku. On věděl, ale aby byl v klidu.
Může to vypadat, že byl pořád dril, ale nebylo tomu tak. Hráli si, vše komentovali.
A na co ještě paní M. vzpomněla, bylo to, co jí řekla bývalá nejvyšší logopedka v ČR, co dávala atestace, paní PaedDr. Eva Škodová – když nekomunikuje hardware se softwarem, tak je vše marné. Mozek musí dozrát. Také řekla, že pro tyto děti je nejlepší krteček a ať svoji hatmatilkou řeknou, co tam je. Pouštět po částech.
Syn paní M. jinak žádné doplňky stravy neužíval a co se týče různých terapií, tak tenkrát bylo ještě všechno v plenkách, například ergoterapii si dělali sami doma.