Jemná motorika je schopnost precizních úchopů našich rukou. Je to schopnost sebrat drobek ze země, zapnout knoflík na košili, nebo koordinovat obě ruce při krájení masa. Jedná se o podstatnou schopnost, která nás ve vývoji lidstva posouvala dál, až k éře technologických vymožeností, dotykových telefonů a tendencím pohybovat palci na obrazovce při psaní zpráv. Jemná motorika rukou úzce souvisí s řečí, koordinací ororfaciální oblasti a pohybům jazyka. Možná jste tuto větu už slyšely, ale pojďme si říct, co to pro nás ve skutečnosti všechno znamená.
V okamžiku kdy jsme se začali vyvíjet, již v děloze matky jsme si cucali palec, dokázali jsme sevřít pěstičky, dokonce jsme se učili pohybovat ústy a napodobovat sání. Zdá se, jakoby veškeré pohyby v ontogenezi člověka, byly naprogramované tak, aby spěly k tomu nejdůležitějšímu: chůzi, ovládání rukou a dále k řeči. Už v prenatálním období jsme se připravovali na toto veliké finále. Ale nic není jen tak, celý vývoj má specifická pravidla a přes veškerou dokonalost, se může stát, že vše nefunguje tak jak bychom očekávali.
Abychom pochopili, jak celý princip funguje, představme si, že máme hluboce v mozku uložené šuplíky, které jsou součástí jedné skříně. Jsou na sebe závislé, když neotevřeme jeden šuplík, vzpříčí se i ostatní. V jednom z těch šuplíků je uložený návod, jak koordinovat pohyb dolních končetin a trup. Další šuplík má v sobě kartotéku na princip používání obličeje a jazyka, neméně důležitý je pak ten se specifickými návody, jak pohybovat jednotlivými prsty tak, abychom dokázali hrát na piano, psát, nebo sbírat plodiny. Aby se šuplíky otevřely a náš mozek dokázal přečíst návody a následně ve vteřině vše udělat proto, abychom splnili požadovaný úkol, s přesností, je důležité nejen centrální vedení, ale i podpora senzorického systému, který s motorickým úzce souvisí.
Vývojovou dysfázii si představuji tak, že jsou výše uvedené šuplíky zamčené a ne a ne je z nějakého důvodu otevřít. Tím si vysvětluji, že šuplíky neztratily potenciál, stále je v nich obsažená kartotéka plná vědomostí, jak na to, ale nelze je plně využít. Proč je otázka, kterou si kladou odborníci z řad oborů, jenž se snaží všemu přijít na kloub. Dnes víme, že teorií je několik, ale možná je pro nás nyní mnohem zásadnější zkoušet prakticky, co je pro dítě s VD vhodné a jak jemnou motoriku podpořit. Protože pokud podpoříme hrubou motoriku a jemnou motoriku, podpoříme tím vždy řeč.
Zdroj: https://www.pohybovka.cz/hrave-listy/hrave-listy-1/
- Stoj na jedné noze, jako základní komponenta ke zhodnocení motoriky dítěte, ale i základní výchozí poloha, při samotném cvičení v Hravých listech lišky Anežky.
Co kdybychom se na chvíli zamysleli nad tím, co vše je potřeba k tomu, abychom dokázali stát na jedné noze? Je to jistě rovnováha – ta je součástí senzorického systému, dále potřebujeme správné zapojení svalových skupin, svalovou sílu, ale také plán pohybu a koordinaci. Stoj na jedné noze je tak specifickou aktivitou, že nám dokáže o úrovni motorického vývoje dítěte mnohé prozradit. Děti s VD jsou obecně bráni, jako méně obratní například, když chodí do schodů, nebo ze schodů. I k této činnosti je důležitý stoj na jedné noze totiž.
Zdroj: https://www.pohybovka.cz/hrave-listy/hrave-listy-1/
- Grafomotorické úkoly pomáhající k: správnému úchopu psacího náčiní, psaní, vizuální vnímání, představivost. I tyto aspekty jsou důležité k úkonům spojených s hrubou motorikou, jako je plánování pohybu, a řečí.
Pokud shledáváme, že je u dítěte náročná aktivita na hrubou motoriku, v zásadě se setkáme i s tendencí „nesprávného“ držení psacího náčiní, náklon papíru, různě nestabilní sed. U sedu ale zůstaňme, dává totiž smysl, že pokud je náročné motoricky zvládnout stoj a jiné jeho modifikace, pak se pojďme zaměřit na sed, ne jen ve statické poloze, ale i rychlost sedání si na židli, koordinaci při stoupání si apod. Napadlo vás někdy dívat se na to, jak si vaše dítě sedá? Je dostatečně obratné, nebo se musí rychle přidržet? Shazuje věci z neopatrnosti ze stolu? Dokáže sedět několik minut rovně, nebo se bezprostředně po dosednutí „zhroutí“ na židli?
Zdroj: https://www.pohybovka.cz/hrave-listy/hrave-listy-1/
- Řeč s nácvikem, před zrcadlem, oromotorické cviky a závěrečná součást hrubé a jemné motoriky. Specifické logopedické hry k zapojení oromotorické oblasti, nácvik uvědomování si tělesného schéma.
Řeč. Schopnost, která je ve větší, či menší míře nějakým způsobem u dětí s VD zasažena. Ať už se jedná o porozumění, nebo její expresi. Jedná se o vyšší dílčí. Pokud nejsou dostatečně rozvinuté hrubá motorika, spolu s jemnou, je velmi pravděpodobné, že bude váznout i řeč. Proto se vždy zabýváme celým kontextem a díváme se na děti ze široka. Když se vrátíme k sedu u dětí s VD, si můžeme všimnout častějšího povolení, opírání si hlavy, zahledění se jinam, těkavostí, nebo šoupání nohama po podložce. Leckdy bychom tuto skutečnost zaměnili za poruchu pozornosti, ale v kontextu celého přístupu hrubé motoriky, jemné motoriky a řeči, je žádoucí nazývat danou problematiku, jako dypraxii – neboli v překladu nešikovnost. To je důvod proč děti s VD, jsou častěji považování za dyspraktické.
Vnímat dítě komplexně je velmi obohacující. Mnohdy se může zdát, že je dítě líne, aby udělalo to, co se po něm žádá, nebo že je prostě hyperaktivní, ale to mohou být jen klamné informace, které se nám dostávají formou projevů a chování. Zamyslete se nad tím, co byste dělali, kdybyste hůře viděli a měli se zaměřit na jeden jediný bod, jak dlouho by vaše pozornost zůstala bez vedlejších projevů? Jak dlouho byste poslouchali dialog se sluchátky v uších? Jak často byste chtěli chodit do schodů, když byste potřebovali mít obě nohy na zemi ve stejný časový úsek, jinak byste dost možná upadli?
