Dvě děti se stejnou diagnózou potřebují opačný přístup. Poznat, které máte doma, změní všechno.
Senzorické obtíže se navenek projevují úplně různě. Jedno dítě se propadá z houpačky do houpačky a naráží do všeho, druhé zavírá uši před vysavačem a odmítá nosit ponožky se švem. Obojí je nezvládnuté zpracování podnětů, ale s opačným znaménkem — a rada, která pomůže jednomu, druhému ublíží.
Vyhledávač
Podnětů má málo a shání si je. Pořád se pohybuje, houpe se na židli, naráží do lidí, mačká, kouše, mluví nahlas, sahá na všechno. Nepotřebuje uklidnit — potřebuje se nabít, aby se pak mohl soustředit. Pomáhá pohyb dřív než sezení: trampolína, přenášení něčeho těžkého, tahání, lezení. Pět minut takové aktivity před úkolem u stolu funguje líp než domlouvání.
Vyhýbač
Podnětů má příliš a brání se jim. Vadí mu zvuky, cedulky v tričku, švy na ponožkách, mytí vlasů, stříhání nehtů, dav v obchodě. Nepotřebuje otužit — potřebuje mít kontrolu. Pomáhá předvídatelnost, možnost odejít, sluchátka, oblečení bez cedulek a to, aby o změně podnětu věděl dopředu.
Mnoho dětí je obojí zároveň — vyhledávač pohybu a vyhýbač zvuků. Proto nedává smysl hledat jednu nálepku. Dává smysl sledovat, po čem se dítě uklidní a po čem se rozjede, a podle toho jednat.
Týden pozorování
Zapisujte si týden jen dvě věci: co bylo těsně před tím, než se to sesypalo, a co dítě zklidnilo. Po sedmi dnech uvidíte vzorec, který se z hlavy nedá vytáhnout — a je to zároveň nejlepší podklad pro ergoterapeuta.