Startovní čára

• Rané signály, kterých si rodiče všímají
• Desatero na úvod
• Stáhnout Startovní čáru v PDF

Máte pocit, že je ve vývoji vašeho dítěte něco jinak?

Věřte své intuici a nebojte se jednat včas. Je pravda, že každé dítě je jedinečné a jeho vývojová cesta se může lišit.

Kolem osmnáctého měsíce věku by se však měla začít objevovat první slovíčka a dítě by mělo začít více komunikovat nebo se o to minimálně začít snažit.

Důvěřujte své intuici a pamatujte na zásadu „raději dříve než později“.

Pokud si všímáte, že vaše dítě kolem 2. roku neříká nová slova, neopakuje po vás, zdá se, že vás nevnímá nebo dokonce nereaguje na své jméno, může to být znakem pro potenciální problém. Slabý oční kontakt nebo Váš pocit, že vám nebo Vašim jednoduchým pokynům nerozumí, mohou být také důležité signály.

Možná je to v prvním momentě těžké, ale nepropadejte panice!

Důležité je se informovat. Promluvte si se svým pediatrem a sdílejte své pozorování a pocity.

Vaše proaktivita je klíčová a pamatujte, že VY jako rodiče znáte své dítě nejlépe.

Nepřijímejte povrchní vysvětlení typu „je to kluk, ti se vyvíjejí pomaleji“. Každé dítě je jiné, ale včasná intervence může být klíčová.

Rané signály, kterých si rodiče všímají

Tohle není seznam příznaků, podle kterého by se dala určit diagnóza. Jsou to věci, kterých si rodiče malých dětí všímají nejdřív — a které stojí za to probrat s pediatrem a klinickým logopedem.

1. Nedostatečná verbální komunikace: Dítě nemluví nebo velmi málo a neprojevuje zájem o komunikaci slovy, což může být jeden z prvních znaků.
2. Absence pokusů o napodobování: Dítě se nesnaží opakovat slova nebo zvuky, které slyší, a nejeví zájem o napodobování jiných.
3. Chybějící porozumění: Máte pocit, že vám dítě nerozumí nebo že neodpovídá adekvátně na jednoduché pokyny či otázky.
4. Neukazuje předměty: Dítě neukazuje na věci, které ho zajímají, a nevyužívá ukazování ke komunikaci se světem okolo sebe.
5. Netradiční způsoby komunikace: Dítě vás odvede za ruku k určité věci, aniž by mluvilo nebo ukazovalo, a snaží se využít vaši ruku k dosažení nebo manipulaci s předměty.
6. Slabý oční kontakt: Dítě se vyhýbá očnímu kontaktu, což může naznačovat problémy s sociální interakcí a komunikací.

Každé dítě se vyvíjí individuálně a tyto signály mohou mít různé příčiny — od opožděného vývoje řeči přes poruchu sluchu po jiné diagnózy. Co za nimi je, umí rozlišit jen odborné vyšetření. Jak diagnostika probíhá

Desatero na úvod

1. Návštěva pediatra: Začněte návštěvou pediatra, který vám poskytne doporučení a žádanky k dalším specialistům. Pokud Vám je nechce dát, trvejte na svém!
2. Specializovaná péče: Navštivte klinického logopeda, klinického psychologa, foniatra a neurologa pro komplexní hodnocení stavu vašeho dítěte. Kontakty ve svém kraji najdete v Mapě pomoci.
3. Vstup do vzdělávacího systému: Pokud máte dítě starší a před nástupem do školky nebo školy, navštivte Speciálně pedagogické centrum (SPC) nebo Pedagogicko-psychologickou poradnu (PPP).
4. Raná péče: Kontaktujte služby rané péče, které nabízí podporu pro děti s vývojovými poruchami a jejich rodiny.
5. Finanční podpora: Zjistěte, zda máte nárok na příspěvek na péči, a v případě nároku o něj požádejte.
6. Hledání dalších zdrojů: Pokud nemáte dostatek financí na terapie, vyhledejte možné příspěvky u nadací.
7. Práva a nároky: Informujte se o všech právech a nárocích, které vám a vašemu dítěti přísluší.
8. Edukace: Věnujte se vzdělávání o vývojové dysfázii, abyste lépe rozuměli potřebám vašeho dítěte.
9. Výběr terapií: Zvažte se svým logopedem, jaké terapie jsou pro vaše dítě nejvhodnější a jak by mohly prospět jeho rozvoji.
10. Podpora pro vás: Najděte si lidi, kteří tím prošli — v rodičovské skupině nebo v poradně. Dlouhou trať nejde běžet o samotě a dítě potřebuje hlavně vás.