Sebeobsluha je pro dítě s vývojovou dysfázií dvojnásob důležitá. Nejde jen o ruce, jde o to, aby ve školce nebylo to, co nic nezvládne.
U dítěte, které se hůř domlouvá, má samostatnost mimořádnou cenu. Každá věc, kterou zvládne samo, je situace, ve které nemusí nikoho o nic žádat — a nemusí selhat před ostatními.
Zároveň platí, že sebeobsluha je posloupnost kroků. Přesně to, co u vývojové dysfázie vázne. Proto se vyplatí učit ji v pořadí a pojmenovávat kroky nahlas.
Rozumné pořadí
- Svlékání vždycky před oblékáním — je jednodušší.
- Suchý zip, velké knoflíky, cvočky.
- Zip, když už je zapnutý dole. Zapnutí jezdce přijde později, je to jemná souhra obou rukou.
- Menší knoflíky, nejdřív na cizím oblečení nebo na plyšákovi, kde na to dítě vidí, až potom na sobě.
- Tkaničky jako poslední, obvykle až kolem šesti let.
Učte odzadu
Poslední krok nechte na dítěti, zbytek udělejte vy. Zip vytáhnete skoro nahoru, poslední kousek dotáhne dítě. Knoflík protáhnete zpola, dítě ho dotlačí. Dítě tak vždycky zažije dokončení — a to je pocit, ze kterého roste ochota zkusit i krok předtím. Postupně předávejte víc.
Trénujte v klidu, ne v šest ráno
Ráno před odchodem do školky se nic nového nenaučí — tam potřebujete rychlost. Zkoušejte odpoledne, když nikam nespěcháte, klidně jako hru s převlékáním.