Nejúčinnější logopedické cvičení není cvičení. Je to způsob, jakým s dítětem mluvíte u oběda, v autě a při oblékání.
Rodiče dětí s vývojovou dysfázií se často ptají, kolik minut denně mají cvičit. Je to pochopitelná otázka, ale míří vedle. Dítě se jazyk neučí v desetiminutovém bloku u stolu. Učí se ho z toho, co slyší celý den — a to znamená, že největší nástroj máte v ruce vy, a to zadarmo a pořád.
Existují tři způsoby mluvení, které logopedi učí rodiče jako první. Nevypadají jako terapie a právě proto fungují: dítě je nevnímá jako nátlak.
1. Komentujte, co dítě zrovna dělá
Mluvte nahlas o tom, čemu se dítě právě věnuje. Ne o tom, co by mělo dělat, ne o tom, co bylo včera. O tom, co má před očima teď.
Dítě staví z kostek. — „Dáváš modrou nahoru. Je to vysoká věž. Spadla.“
Zní to banálně. Pro dítě, které slova hledá, je to ale zásadní: v jednu chvíli vidí věc, prožívá ji a slyší, jak se jmenuje. Slovo se váže na zkušenost, ne na obrázek v knížce.
2. Mluvte o tom, co děláte vy
Stejný princip, jen o sobě. „Teď dám hrnec na sporák. Je horký. Musím dát pozor.“ Dítě tím dostává jazyk pro činnosti, které samo nedělá, a hlavně — nikdo po něm nic nechce. Může jen poslouchat.
3. Rozšiřujte, co dítě řeklo
Tohle je z těch tří nejsilnější. Cokoli dítě řekne, zopakujte správně a přidejte jedno až dvě slova navíc.
- Dítě: „Auto.“ → Vy: „Velké auto.“
- Dítě: „Táta pryč.“ → Vy: „Táta odjel do práce.“
- Dítě: „Bum!“ → Vy: „Spadla ti kostka.“
Klíčové je to jedno až dvě slova. Když z „auto“ uděláte „ano, to je krásné červené auto, které jede po silnici“, dítě z toho nevytěží nic — věta je příliš daleko od toho, kde právě je. Rozšíření má být o krok napřed, ne o pět.
Čekejte déle, než je vám příjemné
Děti s vývojovou dysfázií potřebují na zpracování otázky a nalezení slova výrazně víc času než ostatní. Dospělí vydrží ticho zhruba vteřinu, pak větu dokončí za dítě nebo se zeptají znovu. Zkuste v duchu napočítat do pěti, než zasáhnete. Bývá to ta jediná změna, po které rodiče hlásí, že dítě začalo mluvit víc.
Co dělat, když nemáte kapacitu
Nikdo nemluví takhle celý den. Vyberte si jednu situaci, která se opakuje — koupel, cesta ze školky, vaření večeře — a dělejte to jen tam. Pět minut denně v běžné situaci udělá víc než půlhodina cvičení, na kterou se oba netěšíte.